O zatoulané Ťapce

V jednom malém domeku, na kraji zahrady pod rozkvetlým ššeříkem byla našše Ťapka, jedno zvdavé malé šštěně. Bylo hravé, neposedné a kde se co ššustlo, nesmělo chybět. Každou chvíli někde odběhlo a hrálo si s psí mámou na schovávanou. Jednou v neděli musela psí máma na chvíli odejít a přikázala Ťapce, aby ze zahrady ani na krok neodeššla. Ťapka si chvíli hrála s míčem, ale začala se velice nudit a tak si řekla, dyť se nic nestane, když se porozhlédnu kolem. A jak řekla tak udělala. Vesele si vrtěla ocáskem a ššla prozkoumat okolí. No to je úplně něco jiného nežž u nás na zahradě a pak si nemám s kým hrát. Snad najdu nějakého kamaráda a budu si s ním hrát. A tak b쾞ela dál a ani nepozorovala jak je daleko od zahrady. Sluníko hřálo a vál vánek a stromy kolem zpívaly své písniky. Ťapka najednou byla na lesním palouku, kde se z lesa ozývalo soví houkání. Na jednou v trávě, co si zaššustilo, ažž se Ťapka polekala. Ťapka se přikrčila a ani nedutala, to je jistě lesní straššidlo a teť mě sní. Ale před Ťapkou se objevili dva malí uššáci, Tom a Klárka. Ahoj co tu dělṚ? Já jsem Ťapka a prozkoumávám okolí, nechcete si semnou hrát? A tak se Ťapka seznámila s Tomem a Klárkou. Den jim ubíhal a sluníko pomalu zapadalo za černý les. Tom a Klárka se s ťapkou rozlouily a odhopsaly domů za svou mámou. Na jednou byla tma, jen měsíc zářil a Ťapka zůstala sama na lesním palouku. Ach, jak se teť dostanu jenom domů. Kdyžž neznám cestu zpátky a dalo se do pláče. Měsíku bylo Ťapky líto a stíbrným hláskem zavolalo. Neplač Ťapko já Ti pomůžžu najít cestu zpátky. Ukᾞu Ti cestičku domů ke Tvé psí mámě, užž tě hledá. Ťapka osuššila slziky a vydala se po cestičce, kterou jí ukázal měsíček domů. To bylo radosti a vítání, kdyžž Ťapka se vrátila do malého domečku pod ššeíkem ke své mámě. Děkuji Ti měsíčku, bez tebe bych cestu domů nenaššla, řekla Ťapka. Tak honem spát, řekla psí máma, ráno mě všše pov횹 cos zažžila na výlet. Ťapka ješště slíbila, žže bez dovolení užž nikdy neopustí zahradu a ššla spát. A tak i vy děti, poslechněte svou maminku a tatínka, ať se neztratíte, jako našše Ťapka.

(zveřejněno v Infolisty Zrnka 2010 / 2 / str.4 )