Jak bába kořenářka pomohla Hejkalovi
U nás v Krkonoších pod kotlem měla kdysi chalupu bába kořenářka Františka a ta sbírala bylinky při úplňku a vařila z toho všelijaké lektvary a masti. A tenkrát pomohla hejkalovi Hugovi od bolavého zubu. To vám bylo na svatého Jana o Jilemnické pouti. Našeho hejkalka znali lidé z celých Krkonoš a věděly o něm, že to je dobrák, babkám pomáhal sbírat maliny a borůvky, strejcům dříví do kamen a myslivcům o lesní zvěř se staral víc, než aby strašil pocestné. Každou neděli chodíval po poledni k bábě kořenářce Františce, která byla v chaloupce sama a tak se na hejkala Huga těšívala. Hů hů ta šem zaš tady, šišlal Hugo s napuchlou hubou. Co se Ti stalo? Propána jána, spráskla ruce kořenářka Františka, dyt' ty máš hubu jak balón, kam si ji zas strčil, vyptává se kořenářka Františka. Ále nikam, kam bych jí štrkal, jen šem doštal hlad na včelí med, povídá hejkal Hugo. Nemáš na to nejaký lekvar nebo mašt? Pokračuje Hugo s napuchlou tváří. I ty blázne, co tě to napadlo, co pak nevíš, že do cizího nemáš lézt? Zlobí se kořenářka Františka. No jo, ale já to nemám od včel, ale já ši ten med dal na crcky, kdyť vís jak je mám rád a jak tak jím a koušám, tak najednou mě bolí žub, povídá Hugo Františce. Ach ty jeden, to máš ztěch tvých potvor zelenejch, co pak to je jídlo? To nemůžeš na oběd zajít anebo u mě zůstat, pak jen žebráš o mast na revma, hartusí babka kořenářka Františka. Dyt' víš, že já radči na mechu špím a nebe nad hlavou mám a pak leš a žvířátka co by ši bežemě pocali, povídá hejkal Hugo, nemáš tam neco a kouká těma smutnýma očima na kořenářku Františku. No snad tady něco najdeme ty můj chudáčku a přebírá koření a něco si mumlá pro sebe. A tu je bylinka na tvůj zoubek a dá vařit vodu na čaj. Na jednou se světničkou line vůně bylinek, heřmánek, bez, lípa i jahodník, světnička voní jak lesní palouček. To to voní, natahuje tu vůni do svého nosu hejkal Hugo. Ták pěkně horký, pomalu ho pij at' si hubu nespálíš, povídá kořenářka Františka a podává hrnek hejkalovi Hugovi. To je dobrota a zub uš nebolí, raduje se hejkal Hugo. Ták vidíš už je po bolesti a můžeme jít na pout', at' prodám nějakou tu bylinku a mast, řekla kořenářka Františka. A ne že mi vezmeš tu potvoru zelenou do huby! At' tě zas zub nebolí, pokračuje Františka a bere si nůši na záda. Sluníčko září a usmívá se a Jilemnické zvony zní do dálek. A hejkal Hugo dál spí pod širým nebem a poslouchá, jak šumí les a Jizera zpívá. A občas zajde na oběd k babce Kořenářce, aby ho nebolel zas zub. A tak babka kořenářka pomohla od bolavého zubu hejkalovi Hugovi.
(zveřejněno v Infolisty Zrnka 2009 / 5 / str.10 )