Jak hvězdička Darinka osušila slzičky

Když den se loučil a sluníčko šlo spát do své červánkové postýlky a noc černou peřinou přikryla náš kraj, náš tatíček měsíček zářil do oken a hvězdička Darinka zpívala ukolébavky malým klukům i holčičkám. Zpívala všem opuštěným dětem, které neměly maminku a tatínka, ale jenom hodné tety. Darinka po každé uronila slzičku, když se objevila nová holčička nebo kluk. Zlobila se na maminky a tatínky, že se nestarají o své děti. Jednou když náš lipový strom krásně kvetl a voněl, včely bzučely a sbíraly med, v to dobu přivezli do našeho zámečku malou Leničku. Bylo to takové roztomilé děvčátko. Děti se seběhly a prohlížely si malou Lenku. Ahoj, pojd´si hrát, řekl Pavlík, ale Lenka se schovávala za zástěru paní Otylky. Paní Otylka Lenku vzala za ruku a vedla ji do zahrady pod velký košatý lipový strom. Kde byly samé prolézačky i pískoviště. V koruně stromu měli kluci postavený dřevěný domeček a kdo chtěl vylezl nahoru po lanovém žebříku. Pojd´si hrát, pokřikovaly děti jeden přes druhého, ale Lenka byla smutná a po tvářích se jí koulely slzičky. Já chci k mamince a k tatínkovi, vzlykala Lenka a tulila se k paní Otylce. Neplač Lenko, tvou maminku a tatínka si vzal do nebe Bůh a jsou ted´z nich andílci, kteří hlídají tvou dušičku a srdíčko, povídá paní Otylka malé Lence. Ostatní děti skotačí a malá Lenka sedí s paní Otylkou na lavičce pod košatou lípou a poslouchá včely, jak vesele pobzukují. Když den končí a děti se ukládají ke spánku, jen malá Lenička vzlyká ve své nové postýlce. Měsíček září do oken a hvězdičky skotačí jen hvězdička Darinka je smutná. Ach jo, zas přivezli novou holčičku, povzdechla si Darinka a začala zpívat líbeznou ukolébavku. Spinkej má maličká, spi, zavři očička svá, vždyt´už i to sluníčko spí, tak maličká zavři očka svá. Malá Lenka poslouchá, odkud se to ozývá. Ty ještě nespíš, Lenko? Ptá se paní Otylka a posadí se na kraj postýlky. Kdo to zpívá, vyzvídá Lenka a tiše poslouchá. To je naše hvězdička Darinka, která zpívá všem opuštěným dětem a dnes zpívá jen pro Tebe, Lenko. Pohladila Lenku po vlasech, políbila na čelo a odešla za Pavlíkem, který si rozbil koleno. Tak dobrou noc, Lenko a hezké sny Ti přeji. Lenka se usmála a poslouchala hvězdičku Darinku, jak zpívá, poděkovala ji a začala tichounce podřimovat. I hvězdička Darinka byla ráda, že potěšila její srdíčko a osušila její slzičky. Ráno, když sluníčko vesele hřálo, včeličky bzučely v koruně lípy i malá Lenka vesele skotačila a hrála si s ostatními dětmi. Už nebyla smutná, protože věděla, že maminka s tatínkem jsou v jejím srdíčku a dívají se na ni z té nebeské výšky. Jsou z nich andílci a starají se o malé děti, tak jako paní Otylka u lipového stromu, kde skotačí malá Lenka. Pokud večer až půjdeš spát a uslyšíš z dálky líbeznou ukolébavku, to pravděpodobně hvězdička Darinka zpívá opuštěným holkám a klukům, které jsou bez maminky a tatínka.

(zveřejněno v Infolisty Zrnka 2010 / 7 / str. 7 )