O loupežníku Josefovi a čertu Matesovi
V hlubokém černém lese, stála zřícenina hradu, kde žil starý Josef vysloužilý loupežník a sním mladý čert Mates. Mates byl takový popleta a vše dělal naruby. Polévku vařil v pánvi a maso smažil v hrnci, košili oblékal na nohy a kalhoty na hlavu, atak ho lucifer poslal k loupežníkovi Josefovi. Co to vyvádíš, dyt' polena dáváš na pec místo do pece, kolikrát ti to mám opakovat? Zlobí se loupežník Josef. Ták se na na mě uuž nenezlob koktá Mates a dává místo soli, cukr do polévky. Že tě praštím tím polenem, koukej co to zas vyvádíš! Já já nenerad, povídá Mates Josefovi. Ty si popleta, abys bábi a tu chamraď lidskou strašil, tak se sám třeseš strachy jak osika, a ženské se bojíš, co mě to sem poslaly? Hartusí Josef, když já to nenemám rád někoho strašit a dělat na někoho pořád ble ble bll bll hudry hudry povídá Mates a usmívá se jako sluníčko, ty nejsi čert a loupežník z tebe nebude, mračí se Josef na Matesa. A co pořád máš já uuž stejně jiný nenabudu tak co, na to Mates. A tak se hašteří a škorpí v tom svém zříceném hradu. Jednou o svatojanské noci měly bludičky na lesním paloučku u vykotlaného dubu rej. Měsíček zářil nad temným lesem a Mates se díval s vykulenýma očima na bludičku Doubravku. Ach ta ta Doooubravka, to to je aálé bludička, koukal na ní zamilovanýma očima Mates, kokoukej Josefe jak to to sluší té Doubravce koktá Mates. Kdo to kdy vyděl a slyšel, aby se takoví kokta a polpeta zamiloval do bludičky, směje se Josef, že až hřibům poskakují klobouky a šišky padají na zem i měsíc na nebi se usmívá a dívá se na Matesa. A a propročpak by né, já ji mám rád, povídá Mates. Koukej babky strašit než do ženské se zamilovat, to jsou potvory čertovské, horší než lucifer povídá Josef, ba praprávě na to Mates a červená se jak pivoňka. Mates přemýšlel jak dát Doubravce najevo, že se mu tuze líbí. Tak jednou dal kytičku lesních sladkých červených jahod, pak džbánek borůvek a Doubravka se jen smála a s ostatníma bludičkama jen a jen tancovala. Co co pák to to nenevídí? Že ji ji mámmám rád, zlobí se Mates, Josefe co co mamám dělat? Dyt' ti říkám hled' si své práce, babky straš a o ženské se nestarej, povídá Josef Matesovi a dál čistí a leští svou bambitku. Ale Mates mávne rukou a přemýšlí jak dát Doubravce najevo, že jí má rád. Už to to mámám já si si sní o svatojánské noci za za tančíčím, vykřikne Mates, až loupežníkovi Josefovi spadne fajfka s huby a rozbije se na dva kusy. No koukej cos zas proved ty kokto a začne házet polena po Matesovi Josef, ty nedáš pokoj, hromuje a zlobí se na Matesa. Mates vzal nohy na ramena a peláší k lesnímu paloučku, kde bludičky mají svůj rej. Měsíček září nad paloučkem a k tanci jim hraje stříbrnou písničku. Mates v tom úprku vběhne přímo do kola. Bludičky popadnou Matesa za ruce a tancují a tancují v jednom kole. Ženský nezbedné, já já uuž nenemohu, už už mě nenechte, zlobí se Mates. Tatak Dodobravko, koktá, že až dechů popadá, popomóc Jojosefe volá Mates na Josefa, ooni mě mě snad k smrti uutancujou. Kdo to huláká, tet' o půlnoci a nenechaj starýho vyspat, mžourá Josef do tmy. No bodejť, že on ten popleta ten kokta jeden šel s těma potvorama ženskýma si zatancovat. Počkej, jen co gatě natáhnu a košili obléknu, volá Josef a peláší za Matesem na lesní palouček. Vy jedny sakramenský bludičky, koukejte ho hned pustit,zlobí se Josef, ale bludičky dál tancují a poskakují a Mates je tak zpocený, že vypadá jak zmoklá slepice. Ráno když sluníčko se probouzí a sním zvířátka v lese a ptáčkové švitoří, bludičky ztrácejí moc a rozutečou se do mokrých bažin, kam lákají pocestné a kdo o svatojanské noci do tance se s nimi dá, toho k smrti utancujou. Josefe ty mi daly, že dechu popadám, slibuji, že babky budu strašit po lese a poslechnu tě ve všem, jen mě odtuď odved', povídá Mates. A tak šly do svého zbořilého hradu, kde hospodaří a straší staré babky. A víte děti, že i od té doby Mates přestal koktat a být popleta a na žádnou ženskou se nepodíval, tak jak správný čert.
(zveřejněno v Infolisty Zrnka 2009 / 3 / str.13 )