Jak větřík pomohl jablůňce
V jednom sadě kvetlo mnoho jabloňových stromů a jen jedna jablůňka měla jeden jediný kvíteček. Ach jo, ostatní mají samé bílorůžové kvítečky a já mám jen jediný, povzdechla si jablůňka. Ostatní se pyšnily na své koruny a posmívaly se malé jablůňce. I včeličky a ptáčkové poletovali jen v korunách jabloní a malé jablůňky si nevšímali. Malé jablůňce bylo až do pláče, až i sluníčku na nebi bylo jablůňky moc líto. Nebuď smutná jablůňko, zvolalo sluníčko, tvé jablíčko bude nejkrásnější. Večer, když se uložilo ke spánku, malý větřík si pohrával a sfoukával kvítečky z jabloní, jen jablůňce zůstal kvíteček a ostatní byly na jednou bez kvítí. Ráno když se sluníčko přivítalo s jablůňkou, spatřilo že jabloňový sad je bez květů, že jen jablůňka má kvíteček. I včeličky poletovaly kolem jablůňky a ptáčkové zpívali jenom malé jablůňce. Sluníčko hřálo a usmívalo se na jablůňku a napodzim měla krásné červené šťavnaté jablíčko, i když jediné. A jabloňový sad už věděl, proč větřík sfoukal jejich bílorůžové kvítky.
(zveřejněno v Infolisty Zrnka 2010 / 6 / str.7 )