Na půdě je strašidlo
Malá Terezka a její bratříček Ondra jeli na prázdniny k babičce a k dědovi. Bylo krásné poledne a sluníčko veselo hřálo a vánek si pohrával s květy na louce. Když dorazili k babičce a k dědovi bylo pravé poledne čas na dobrou svačinu. Babička se přivítala s vnoučaty a poslala Ondru pro dědu, který sekal jetel králíkům. Ahoj dědo tak jsme tady zvolal Ondra a rozběhl se za dědou aby se sním přivítal. Kde máš Terezku zeptal se děda. Terezka pomáhá s tatínkem babičce se svačinou odpověděl Ondra dědovi. Daly jetel do koše a odnesly ke králíčárně. Tak pojd´at´na nás nečekají aby zbylo i něco pro nás. Děda se přivítal s Terezkou posadil si jí na klín a povídali si co je nového. Odpoledne uběhlo jako voda a tatínek se musel vrátit domů aby mohl vyzvednout maminku z práce. Maminka Terezky a Ondry pracovala v nemocnici, byla dětskou lékařkou. Děti se rozloučily s tatínkem a slíbily že budou hodné. Za chvíli byl čas jít na kutě, chvíli si pohrály s Barykem a šly spát. Na jednou se něco ozývalo s půdy,Terezka se probrala co to je za prapodivné zvuky? Ondro probud´se na půdě je strašidlo! Ondra mžourá a poslouchá s Terezkou. Máš pravdu někdo tam je! Pojd´ vzbudíme babičku a dědu řekl Ondra. Vstaly z postýlek a nedutajíc šly po špičkách držejíc se za ruce k ložnici kde se ozývalo hlasité chrápání. To dědeček podřimoval a spokojeně odfukoval. Ondra vešel po špičkách a zatahal za roh peřiny. Děda sebou cukl a vykřikl:,, co co se děje až s toho leknutí začal koktat. Ondra s třesoucím se hláske povídá babi dědo na půdě je hláskem povídá babi dědo na půdě je strašidlo. Poslouchejte co to je tam za prapodivné zvuky. Máš pravdu něco se tam ozývá řekla babička a děda současně a vydali se po schůdkách na půdu. První šel děda a za nim babička, Ondra a Terezka. Když dorazili na půdu pozorně poslouchali a rozhlíželi se kde a odkud se ozývá ten šramot. Babičko já se bojím řekla Terezka a držela se jí za noční košili. Děda byl vepředu a pomalu šel za zvuky co se ozývaly pod haramburdím vedle proutěného koše. Když byl až u koše dal se do hlasitého smíchu. Babička nahlédla do košíku a dala se též do smíchu. Vy malí strašpytlové už vím co to je za strašidlo u nás na půdě. Terezka s Ondrou nahlédli a spatřili kočku Micku jak se spokojeně stará o svá čtyři strakatá koťátka. Ach ty naše tulačko řekla babička a podrbala kočku Micku. Tak teď honem na kutě, ať ráno nezaspíte sluníčko. Ráno se Terezka s Ondrou smáli jako sluníčko na obloze a věděli, že žádní bubáci a strašidla nejsou nebo jen v pohádkách. Ale to Terezka a Ondra ví až moc dobře kdo u babičky a dědy strašil na půdě.
(zveřejněno v Infolisty Zrnka 2010 / 4 / str.7 )