O šípkovém keři
V jedné zahradě kde kvetlo mnoho vzácných kytiček, byl obyčejný šípkový keř. Na jaře měl mnoho šípkových poupátek a v létě byl posetý samými kvítky, kde schovával pod tíhou květů malinkatou chaloupku, kde žila víla Růženka. Růženka pomáhala celé léto až do zimy paní Amálce, která se starala o zahradu pana Pivoňky. Ale pan Pivoňka byl moc domýšlivý. Chtěl, aby šípkový keř zmizel ze zahrady. Každé ráno se tvářil jak ta největší bouřka a přitom celí den svítilo a hřálo sluníčko. Jednoho dne přivolal k sobě paní Amálku a tuze se na ní obořil. Kolikrát Vám to mám opakovat, že si nepřeju ten obyčejný keř v mé zahradě! A nepustil paní Amálku ke slovu. Ale pane Pivoňka co může takový keřík šípkových růží nějak ublížit těm Vašim vzácným kytičkám. Ale pan Pivoňka stále bublal jak vařící voda. Ten keř musí pryč a odešel celý nazlobený a rudý jako krocan. Co měla paní Amálka dělat a tak do velikého květináče přesadila šípkový keř a na kárce si ho odvezla domů do malé světničky i s vílou Růženkou. A panu Pivoňkovi se už nevrátila. S vílou Růženkou se staraly o šípkový keř, který jim od jara až do podzimu kvetl pro radost. A zahrada pana Pivoňky ta tet´zarůstá a pustne. A tak i vy malé děti i dospělí mějte rádi i ty nejobyčejnější rostlinky, i ty šípkové keře i přes to že mají bodlinky.
(zveřejněno v Infolisty Zrnka 2010 / 5 / str.8 )