Jak vodník Bonifác naučil se pracovat
V rybníku pod starým mlýnem žili dva vodníci, táta Servác a syn Bonifác. Ale Bonifác byl jen samá paráda a nestaral se o dušičky. Jeho táta byl tuze starý a na tu práci nestačil, at' se zlobil a mračil na Bonifáce, nic na něj neplatilo. Ty budižkničemu, jen o parádu se staráš, abys pomohl starému otci, to né, jen samé pentličky, mašličky, a abys kluky vyháněl a holky za copánky tahal to ne. Koukej mazat, popadni koště a vysmejči světnici, já jdu spočítat ryby v našem rybníce, jestli zas nějaká nechybí, zlobil se Servác na Bonifáce a šel. Jaké koště, co pak jsem nějaká děvečka, abych tady tancoval po světnici, mumlal si Bonifác pro sebe, a dál se nakrucoval před zrcadlem jako nějaká slečinka. I v rybníce se mu už posmívaly ryby, raci, žáby i ptáci v korunách stromů. Ale Bonifác dělal, že neslyší a nevidí, a dál se staral o svou parádu. Servác nemohl se na to už dívat. Víš co, půjdeš do světa na zkušenou, abys ses k něčemu přiučil, půjdeš do učení k panu vodníkovi Joklíkovi. A jak táta řek, tak udělal, vypravil Bonifáce a rozloučil se s ním: Tu máš buchty od dolní báby, tak už běž a ať mi neuděláš ostudu. A tak Bonifác šel do světa na zkušenou k panu vodníkovi Joklíkovi. Chodil křížem krážem, ze šosu mu kapala voda a sluníčko vesele skotačilo a vysoušelo kaluže. Ach ty slunce nezbedné, zlobil se Bonifác. A když venku prudký liják se spustil, prozpěvoval si Bonifác veselou písničku, i do nějaké rybičky se proměnil i v žábu, aby vystrašil babku nebo vandráka. Kde se poflakuješ, už si měl dávno být tady, hartusil na Bonifáce vodník Joklík a dal Bonifácovi pohlavek na přivítanou. Já, já se trotrošíčku popozdržel, koktá Bonifác. Tak nelelkuj a koukej spočítat ryby na horním a dolním toku, raky ve studánce pod vrbou a hrnky připravit na dušičky a né že nějaký rozbiješ, poroučí Joklík Bonifácovi. A tak Bonifác se dal honem do práce, aby neobdržel další pohlavek. Moc mu to nešlo a vše mu padalo z ruky. I ty nemehlo, teď vysmejči světnici a připrav se, předvedeš mi, jak vystrašíš kluky a holky poroučí dál vodník Joklík a pobafává s fajfky. Ach jo to jsem dopad, proč já neposlechl dobráka tátu, vzdychá Bonifác. Pan tatínku neprohánějte tak Bonifáce, prosí Tonička. Tonička ta je jak leknínový kvíteček, hodné a pracovité děvče, taky pantáta vodník Joklík je na svou vodníkovou dceru náležitě pyšný. I ty d'ůče moje zlatý, víš, že ho pantáta Servác poslal k nám na zkušenou, povídá Joklík Toničce. A tak Bonifác se otáčel jako káča v jednom kole, Joklík ho proháněl od rána do večera, i mnohému se naučil a i proto, že se zakoukal do Toničky. To je děvče, to by byla nevěsta a tak spolu sedávali večer při měsíčku na hrázi a dívali se na hvězdičky. Ty Toničko? Nechtěla bys sis mě vzít za muže? Povídá Bonifác. Naučil jsem se pracovat a o parádu se nestarám Toničko, pokračuje Bonifác. I ty jeden, tak ty myslíš, že si zasloužíš takové hodné vodníkovo děvče, vybafne na něj pantáta vodník Joklík. Ale panpantáta proč papák bych né, dyt' jste jste mě pracovat nanaučil, koktá vystrašený Bonifác. No to je pravda, do práce si teď jako divý a na parádu nemyslíš, ale třeba o tebe Tonička nestojí, řekl Joklík. Toničko, máš mě ráda a dívá se Bonifác na Toničku s vykulenýma očima. I to víš, že Tě mám ráda Ty můj Bonifácku a dala mu sladkou hubičku. A tak v rybníčku pod starým mlýnem byla velká vodnická svatba. A pan táta Servác byl rád, že poslal Bonifáce do světa na zkušenou. A Bonifác, ten už ví, že práce je nejlepší, než nějaká paráda a své děti učí a vede k práci, tak jako ho naučil pantáta vodník Joklík s Toničkou.
(zveřejněno v Infolisty Zrnka 2009 / 2 / str.18 )