O paní Bídě a skřítku Štístkovi

V malé chaloupce pod smrkovím háječkem žil otec se svými dětmiMaruškou a s Jakubem. Otec byl už starý a tak hospodařila Maruška s Jakubem a obdělávávali malé políčko. I když s nimi v chaloupce žila paní Bída, ani slovíčkem si nestěžovali. Práce jim šla od ruky a smutek jim nesměl do chaloupky. Ach vy moji sirotci, co si počnete až já umřu, povídá dětem tatíček, jak se stou bídou vypořádáte, a otírá slzy z očí. Ale táto co to povídáte, ještě naše vnoučata pohlídáte, povídá Jakub tátovi. Ve vesnici za druhým polem má statek sedlák Grkešle, vše mu patří a na vše si dělá nárok, břicho má veliké, jak pivní sud a nosí se jak páv. Já jsem pán a nejbohatší z vás, a čeládka ta od něho jen ošklivá slovíčka poslouchá, vy holoto žebrácká, vy budiž ničemové, jen psy na Vás poslat a nadává a naparuje se jak krocan. Těžké živobytí mají podaní u sedláka Grkešle. Co to, že se neustále radují, chalupa na spadnutí a pole malé než moje dlaň, zlobí se Grkešle, ale ta Maruška je ďůče jak lusk to by byla žena pro Vincka, ale bída jim hospodaří v chalupě. Jo až bude mít věno a džbán dukátů, tak pak možná svolím, ale dřív mě jsem ta žebrota nesmí vstoupit ani přes práh! A stále mu vrtá a hloubá, co že i přes tu bídu se mají v chaloupce tak dobře. Vincek syn Grkešle je pohledný mládenec a dobrák od srdce i proto čeládka neutekla od lakomého sedláka Grkešle a přejí lásce Vincka a Marušky. I Jakub má milou Majdalenku a Vincek jim pomáhá aby mohli bít spolu, aby pantáta sedlák Grkešle nevěděl, že potají se scházejí, když sedlák není doma. Ty moje Majdalenko, ty můj kvítečku medový, kde já vezmu džbán s dukáty? Abych měl pro tvého tatíka u nás v chaloupce je bída a i rád bych pomohl Marušce a Vinckovi, tak jako oni pomáhají nám, asi budu muset jít do světa nějaký ten zlatý dukát vydělat, vzdychá si Jakub a dívá se smutnýma očima na Majdalenku. Kam bys chodil? Přece mě tu nenecháš Jakoubku, co si bez tebe počnu, pláče Majdalenka. Pozdravuj Vincka s Maruškou ať vyřídí tátovi, že jsem šel do světa a za rok, že se vrátím i s dukáty, dal Majdalence velkou sladkou hubičku a šel, sluníčko hřálo a koukalo se sté nebeské výše na uplakanou Majdalenku. Maruško, pantáto Jakub se vydal do světa vydělat dukáty, aby dal táta svolení k naší svatbě povídá udýchaná Majdalenka. Jakub šel od vesnice k vesnici, od města k městu a od všudat ho vyhnaly, co tu chceš! Takový vandrák! Vyhnal ho každý a pustil na něj psy. Jakub byl z toho věčného šlapání celý rozlámaný, nohy už necítil a v břiše mu kručelo hlady. Došel až na lesní palouček, sedl do trávy a vzdychal. Co pak nenajdu nějakou službu, kde by mě vzaly a vyspat nechaly povídá Jakub sám pro sebe. Sluníčko zapadá za černý les, a měsíček září nad paloučkem. Hej mládenče, chceš jít ke mě do služby? Volá na Jakuba skřítek Štístko. Kdo to volá, je tu někdo? Nikoho nevidím asi mám halucinace, myslí si Jakub. Hej mládenče nabízím ti práci v mé chaloupce, pokračuje Štístko. Kde jsi, já tě nevidím, co pak spím, rozhlíží se kolem sebe Jakub. Dávej přece pozor, málem sis na mě sed, volá skřítek Štístko. Jakub se nad kloní a vidí na pařezu malého trpaslíka, kdo jsi? Ty mi nabízíš práci, povídá Jakub. Já jsem skřítek Štístko a když po tři týdny se postaráš dobře o můj domeček a budeš vněm dobře hospodařit tak se ti odměním. Ale práce nebude lehká, musíš každičký den studánku čistit a postarat se aby pramínek nevyschl, a o lesní zvěř se postarat, tak aby měla co jíst a ze studánky vodu pít, povídá skřítek Štístko Jakubovi a když i v mém domečku budeš hospodařit, bohatě se ti odměním. A tak Jakub šel do služby k skřítkovi Štístkovi. Práce šla Jakubovi od ruky, studánka byla čisťounká jak křišťál a lesní zvířátka si Jakuba oblíbily, srnky i ušáci jedli mu z ruky a mazlily a tulily se k Jakubovi jako kdyby k nim odjakživa patřil. Ptáčkové štěbetali a poletovali kolem Jakuba. Když Jakub sloužil u skřítka Štístka poslední den v týdnu, povídá Štístko Jakubovi. Dobře si sloužil a hospodařil v mé chaloupce, tady máš truhlu s dukáty, vím o tvém trápení, že máš rád Majdalenku a Maruška Vincka, tu je tvá odměna Jakube a zmizel jak pára nad hrncem. Domeček byl na jednou pryč i skřítek Štístko tu najednou nebyl. Děkuji ti Štístko volal Jakub. Sluníčko hřálo a ptáčkové radostně třepetaly křidélky na rozloučenou Jakubovi i lesní zvířátka se loučila s Jakubem. Zatím v malé chaloupce pod smrkovím háječkem Maruška hospodaří s Vinckem a Majdalenka utěšuje tatíčka Grkešle. Uvidíte že se můj Jakůbek vrátí a pak si ho vezmu i bez vašeho svolení, at' chcete nebo ne a je jak slzavé údolí. Toho budižkničemu! Toho chudáka na mé stavení! Statek je jen můj, rozumíš jen můj! Zlobí se a hartusí Grkešle. Tak víte co pantáto, tak si ten váš statek nechte a bouchla dveřma Majdalenka až nádobí v kredenci povyskočilo. A tak i Majdalenka šla do chaloupky za Maruškou a jejím tatíčkem, tak jak před půl rokem Vincek. Rok je už dávno pryč a můj Jakůbek nikde, naříká Majdalenka. Uvidíš že aš kukačka zakuká bude tu Jakub jak na koni utěšuje Majdalenku Vincek s Maruškou. Ku ku,ku ku ozývá se ze smrkového háječku. Tatíčku, Maruško tak mě tu máte a vběhne do světničky Jakub. A u stolu vidí uplakanou Majdalenku. Majdalenko ty můj kvítečku medoví, ty tu na mě čekáš? Koukej co jsem si vysloužil u skřítka Štístka, a položí před Majdalenku truhlu s dukáty. Jakoubku tak přece ses mi vrátil stoho širého světa, a dává mu sladkou hubičku. Jakube ty ses nám vrátil, a kde ses nám toulal, vtom světě, vítá se s Jakubem táta a Maruška, tak tě vítám doma Jakube, i ty Vincku? Diví se Jakub. Podívejte mám pro nás pro všechny a ukazuje plnou truhlu dukátů. A tak Jakub se oženil s Majdalenkou, Vincek s Maruškou, za dukáty koupily lán půdy, postavily si dvě malé chaloupky a jejich táta hlídal vnoučata a před spaním vyprávěl pohádky. A sedlák Grkešle, tomu se nastěhovala paní Bída, a čeládka ta hospodaří u Jakuba a Vincka, a s nimi? Jistě jim pomáhá skřítek Štístko, kde paní Bída dřív bydlela, a přesto smích se ozýval, tam malí skřítek Štístko pomáhal.

(zveřejněno v Infolisty Zrnka 2009 / 4 / str.11 )